Lekce 21 Složený skvíz – klasifikace, typ R neomezený

Úvodní příklad. Podívejme se na rozdání.

Složený skvíz. Široká třída skvízů, které budou probírány v této kapitole, mohou být popsány následujícími všeobecnými charakteristikami. Hlavní hráč má jen jednu ztrátovou kartu. Má nadějky ve třech barvách. Jedna z těchto nadějkových barev je držena jen jedním obráncem a nadějka leží za tímto obráncem. Další dvě nadějkové barvy jsou drženy oběma obránci. Za těchto podmínek obránce, který drží tři barvy je nucen vzdát se jedné na předposledního volného winéra (dvojitý skvíz s jednou ztrátovou kartou). Toto produkuje typický dvojitý skvíz za předpokladu existence potřebných vstupů. Není důležité, které zádrže se obránce vzdal.

Protože je tato sehrávka složena z trojitého skvízu, po kterém následuje dvojitý, nazýváme ho složeným.

Víme, že nejistota, co se týče toho, co se událo u obránců, když dojdeme na rozcestí, může v některých případech zastínit obraz i u jednoduchého skvízu. Je asi pravdou, že tato těžkost je vážnější u složeného skvízu než u elementárních forem z jednoho zřejmého důvodu: je zřídkakdy možné prošetřit hluboce držení soupeřů ve dvou dvojnásobně držených barvách. Ovšem ve velké většině případů může hlavní hráč důkladnou úvahou učinit volbu, která má velké šance na úspěch. Ale i hádání 50:50 je lepší než nic.

Základní požadavky. Začněme podotknutím podmínek, které jsou nutné pro každý složený skvíz.

• I. Při každém složeném skvízu musí hlavní hráč držet jednu nadějku, kterou drží jen jeden obránce, přičemž tato nadějka musí ležet za tímto obráncem.
• II. Při každém složeném skvízu každá ze dvakrát držených nadějek musí mít jeden vstup ve vlastní barvě.

Důkaz I: Po trojitém skvízu se rozdání zredukuje na obyčejný dvojitý skvíz. Teď víme, že při každém dvojitém skvízu aspoň jedna nadějka musí ležet za stoperem. Jestliže všechny tři nadějkové barvy byly drženy oběma soupeři, každý může podržet stopera (nebo stopery) nadějky (nadějek) ležících po pravici a dvojitý skvíz selže. Proto musí existovat nadějka, kterou drží jen jeden ze soupeřů a tato nadějka musí ležet za ním.

Důkaz II: Víme, že při každém dvojitém skvízu musí mít B-nadějka vstup ve vlastní barvě. Ale tady se každá z nadějek v barvách držených oběma soupeři může stát B-barvou v závislosti na odhozu do trojitého skvízu. Proto každá z dvou nadějek musí mít vstup.

Samozřejmě tyto podmínky, přestože jsou nutné, nejsou dostatečné. Tzn. bez nich není možný žádný skvíz, s nimi se může povést. Další rekvizity se odlišují v různých případech. Ty dvě výše uvedené (společně s požadavkem jedné ztrátové karty) jsou jediné, které jsou nutné pro všechny složené skvízy.

Klasifikace. Nazvěme nadějku, která je držena jen jedním obráncem základní nadějkou. Tento termín volíme nejen pro zkrácení vyjadřování, ale abychom také měli stále před sebou skutečnost, že existence takové nadějky je základním požadavkem složeného skvízu.

Celkem evidentně dvakrát držené nejasné nadějky budou v jedné ruce proti základní nadějce nebo rozděleny ve dvou listech hlavního hráče. Podle toho můžeme rozdělit všechny složené skvízy do dvou tříd známých jako typ R a typ L.

Složený skvíz typu R: obě držené nadějky jsou v jedné ruce. Dvojitý skvíz bude typu R se základní nadějkou jako R-nadějkou.

Složený skvíz typu L: Dvakrát držené nadějky jsou rozděleny v obou listech hlavního hráče. Dvojitý skvíz bude typu R nebo B v závislosti na odhozu při trojitém skvízu se základní hrozbou jako L-nadějkou v obou případech.

Všimněte si, že Příklad 1 je typu R a Příklad 2 je typu L.

Výše řečené je trochu přehnaně zjednodušeno, určité výjimky jsou možné.

Omezené a neomezené formy. Z jiného pohledu mohou být všechny složené skvízy rozděleny do dvou skupin na úplně jiné bázi.

U každého složeného skvízu je trojitý skvíz vyvolán předposledním winérem. V mnohých rozdáních je „rozcestí“ dosáhnuto právě v tomto bodě: před další hrou se hlavní hráč musí rozhodnout, které barvy se vzdal činný obránce a plánovat svou sehrávku v závislosti na tom. (Viz Příklad 1). Ovšem v jiné velké skupině rozdání je možné stáhnout celou volnou barvu před tímto rozhodnutím (viz Příklad 2). Nazvěme první skupinu omezenou a druhou neomezenou (z hlediska toho, zda je možné stáhnout celou volnou barvu).

Tyto dvě formy se odlišují ve dvou důležitých pohledech.

• a) U omezené formy musí volná barva ležet vždy v listě s jednou nadějkou, u neomezené může tato barva ležet v kterémkoliv listu sehrávače (důkaz později).
• b) U omezené formy se vyskytuje velmi často nejasnost určitého, někdy vysokého stupně. V neomezených forem je toto nebezpečí obyčejně malé (viz Příklad 2).

Omlouvám se za zavedení takového množství terminologie, ale jestliže máte rozpoznat složený skvíz rychle a sehrát ho přesně, znalost této klasifikace – Typ R a L, omezený a neomezený – se zdá být nutná.

S relativně malými výjimkami můžeme všechny složené skvízy zařadit do jedné ze čtyř standardních forem. Prozkoumejme tyto čtyři skupiny detailně. V následujících definicích (i když ne nevyhnutelně v příkladech) bude list Jihu obsahovat jednu nadějku.

Typ R – složený, neomezený. Řekněme si, že Jih drží základní nadějku (kterou má jedině proti Východu) s nejasnými (oběma obránci drženými) nadějkami naproti. Pak je zde dvojitý skvíz typu R se se základní nadějkou jako R-nadějkou.

Celá sehrávka neomezené formy je pokryta následujícím výrokem.

Případ I: Složený skvíz typu R, neomezený. Jih drží R-nadějku (jedině v barvě Východu) doprovázenou R-winérem společně s jedním vstupem v jedné ze třech nadějkových barev (kromě R-winéra), volná barva může ležet v libovolném listě a může být stáhnuta úplně. Pak stáhněte R a L winéry Severu, přejděte do druhého listu a vyneste konečnou skvízovou kartu (poslední R-winér).

Literatura

1. Všechno o skvízech – C.E.Love