Na vlakovém nádraží máme sraz ve čtvrtek odpoledne 12.9.2002 (přesněji 15:10, jak p.profesor všem připomínal dva dny dopředu ve škole).Účastníci: Andrey, Viktor, Kamil, Víťa a Pavel z mladších, ze starších pak: Lukáš, Markétka, Pavlínka a Veronika. Nesmí samozřejmě chybět profesor D.Vachtarčík. Tak čtvrthodiny čekáme a pak hurá do vlaku.
Protože je cesta velice dlouhá a nudná, navrhne po Svinově Lukáš, že budeme hrát jednu karetní hru. Není nijak složitá, a tak všichni starší začínají vesele karbanit. Když do kupé přichází i p.D.V., přechází hra do jiné sféry. Po vystoupení v Uherském Hradišti se ke hře připojují i mladší, kteří až do té doby pilně studovali licitační systém. Hra nadchne všechny tak, že ji hrají potom dlouho i po prvním zápase. Ve Starém Městě čekáme na „autobus pro bridžisty“, který má asi 30 minut zpoždění.
Na ubytovnu ve Hluku přijíždíme až kolem 20:30. Potom hrajeme ještě dva zápasy. Po jízdě autobusem jsou všichni trochu unavení, proto jdou brzy spát.
Další den se začíná v 9:00. Všichni se těší na další den bridže a vrhají se do víru hry. Bohužel se nedostáváme do lepší osmičky a následuje menší zklamání. Ale ostatně dalo se to čekat, už jen proto, že průměrná věková hranice byla 18-25 let. Odpoledne hrajeme další zápasy, jeden se svěřenci p.D.V. Když po horší hře zjistíme, že jsme seděli špatně, velice se nám ulehčí. Jediným, kterým to nedělá radost, je mužstvo mladších v čele s trenérem. Odpoledne přijíždí i „zkušenějším“ trenér Jarda. Večer končí turnaj opět později, ale někteří bridžisté vycházejí do ulic si užívat. Ti ospalejší jdou na pokoj, kde si ovšem moc spaní stejně neužijí.
Další den se ospalost na mnoha lidech objeví, proto vyhráváme drtivě nad Slováky 25:0 a před námi je nadějný obzor umístit se ve skupině 9.-12. Ten den se docela daří, vyhráváme tři zápasy ze čtyř. Odpoledne je turnaj párů, kterého se někteří neúčastní a večer se hraje ještě do pozdních hodin. Tu noc už se nechce spát téměř nikomu (až na pár Slováků, kteří padli do bezvědomí), ti ostatní se uchylují k hraní různých slovních her a všichni se už těší na poslední dva zápasy.
Starší ráno pauzují, a tak hrají jen jeden zápas. Naneštěstí prohráváme 1:25 a tak je rozhodnuto. Končíme jen 2 místa nad mladšími (15.místo). Jsme z toho zdrceni, ale na zpáteční cestě už jsou zase všichni veselí a krátí si cestu hraním oné jednoduché hry.
Veronika Jančarová